V první řadě je potřeba si správné vybrat štěně a začít již od malička s jeho výchovou a přípravou pro tuto práci. V našem sdružení můžete složit první zkoušku již ve věku 6 měsíců – jedná se o zkoušku pro štěňata, která platí nejdéle do 18 měsíců a potom pozbývá platnosti. Tuto zkoušku jsme zařadili z důvodu, aby se mohli již mladí psi zúčastňovat canisterapie přímo v zařízeních a zvykali si na tamní podmínky.
Další zkouška je zkouška základní, která má platnost pouze jeden rok a je vyznačena opět v certifikátu. Zkouška všestranná je zkouška, jejíž platnost není omezena a platí pro dobu výkonu canisterapie, což je nutno dokládat potvrzením z ústavů či zařízení, které psovod se psem navštěvuje.
Mezi základní disciplíny s ohledem na druh zkoušky patří: ovladatelnost psa na vodítku a bez vodítka, reakce na zvuky a pach, aportování, otestování povahy psa ve vztahu k ostatním psům a také lidem, reakce na berle, invalidní vozíček, vodění psa cizí osobou s berlemi i na vozíčku, apod.
Každý psovod, musí také absolvovat přednášku o CT a zejména se seznámit s metodami canisterapie a také povinnostmi, které musí plnit, aby mohl v praxi působit. V každém případě musí být sepsána dohoda o poskytování Canisterapie, musí být zajištěn souhlas s navštěvováním Canisterapie od zákonných zástupců. Dále musí psovod předložit certifikát o složené zkoušce, veterinární potvrzení o zdravotním stavu psa a samozřejmě potvrzení o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou psem.
V zařízení se smí pes pohybovat pouze pod dohledem psovoda a musí být označen postrojem se jménem psa a logem sdružení.
Dále je možné na MÚ zažádat o snížení poplatků ze psů, vyžádat si výjimku z nošení náhubků, pokud je to u vás vyhláškou stanoveno a také zařídit možnost přepravy v MHD bez náhubku, v případě, že je pes samozřejmě označen uvedeným postrojem.
Možná si říkáte, že je toho trochu moc, ale pokud začnete canisterapii vykonávat někde, kde už funguje, tak máte práci usnadněnou. Stačí jen zúčastnit se pár návštěv pod dohledem canisterapeuta, který má již praxi nebo se začlenit do stávajících skupin.
A pokud tohle všechno absolvujete a myslíte si, že už máte to nejtěžší za sebou, tak se velmi mýlíte. To nejobtížnější Vás teprve čeká. Musíte po konzultaci s pracovníky v zařízeních popřípadě s psychologem či rehabilitačním pracovníkem vymýšlet program a různé hry a činnosti tak, aby to klienty bavilo a také, aby docházelo k rozvoji různých oblastí.
Jako odměnu za svoji vykonanou práci nečekejte však žádné finanční ohodnocení. Tou největší odměnou pro Vás bude úsměv na tvářích klientů a neskutečná radost v jejich očích, první slovo nebo slabika, kterou se budou snažit upoutat pozornost vašeho psa nebo třeba jen velká snaha pohnout se alespoň o malý kousíček směrem k psímu terapeutovi.
Převzato ze zpravodaje RK CZ 4/2005, napsala Iva Sieberová – Sírius Třebíč, www.volny.cz/siriustrebic